Ahoj všem ! Prosím moc o radu! Mám 26 let a běhám už odmalička, ale jsem takový sezonní běžec, v létě běhám, ale v zimě moc ne, ale např. po 3 měsících nicnedělání v pohodě zaběhnu 12 km v těžkém kopcovitém terénu skoro ve stejném tempu jako když běhám každý den. Nicméně můj dotaz je, když jsem např. v létě běhala 2 měsíce 5×týdně 9–12km, moc jsem nezhubla, resp. asi 3kg. K tomu všemu když začnu hodně běhat, automaticky začnu mnohem méně jíst, ptž prostě ani na to jídlom nemám takovou chuť, omezím radikálně stravu, jím tak 30% toho co jindy, když neběhám. Přesto všechno nezhubnu skoro nic. Čím to je ? Co mám dělat, abych zhubla ? Někdo říká, že už jím příliš málo na to, jak moc běhám, a tak si tělo ukládá vše, co sním, ale to se mi moc nezdá…Kdyby to bylo pár dnů… ale 2 měsíce to už je přece dost! A mám normální postavu, takže to není že nehubnu, protože nemám co!

>> Lucka1, 05. 01. 2011 23:56:49

Takhle přes diskuzi z krátkého popisu se radí špatně. Ale podle mě je na to lepší jít ze „strategického“ pohledu. Důležité je, proč chceš zhubnout. Od toho se odvíjí věci další.

Ze své zkušenosti můžu říct, že snahu hubnout u mě vyvolává nepohodlnost. Buď se nevejdu do oblečení, nebo mi větší váha namáhá více klouby a více mě unavuje. Kdybych chtěl udělat něco se svým vzhledem, tak se začnu primárně pravidelně holit, oblékat se trochu rozumně a tak. Ale to jsem kapku odbočil :).

Minulý rok zhruba touhle dobou jsem měl nějakých 81,5 kg. Teď vážím lehce pod 73 kg. A tahle váha trvá už asi 3 měsíce, ať hejbu s jídelníčkem jak hejbu. Takže to neřeším. Prostě jsem se dostal do rovnováhy a není důvod s tím nuceně dělat něco jiného. Možná je to i tvůj případ. Každý máme geneticky dané jiné předpoklady a někdo holt nikdy nebude štíhlý jak lunt. Protože je třeba jako já, který když se projde kolem lednice má hned o půl kila víc. Ale zase nemám problém s růstem svalů.

Na konec Ti můžu dát ještě nějaké všeobecnější běžecké rady. Pokud chceš během opravdu hubnout, tak běhej pomalejší (kolem aerobního prahu) běhy ke dvoum hodinám – samozřejmě ne hned, ale postupně prodlužovat. Na hubnutí je ale ještě lepší než běh kolo. Na něm se dá vydržet od jara do podzimu delší dobu a je to na nižších tepech = procentuelně se spaluje více tuku.

Co se týče úpravy stravovacích návyků… Může to dělat hodně, jenže některé věci se mění opravdu těžce a trvá to dlouho, aby si to člověk „zažil“ a je to spíš opruz. Buď to přijde nějak samo, anebo to nemá cenu, když nejde o akutní záležitost (dieta kvůli nemoci) řešit.

Uf, nějak jsem se rozepsal.

>> Lucka1, 05. 01. 2011 23:56:49 Lucka, behanie pomoze len trochu, strava rozhoduje o vsetkom.

telo si reguluje ukladanie a palenie tuku hormonmy a jednotlive hormony tiez rozhoduhu o tom ze v ktorej casti tela sa tuk uklada. pre uspesne a dlhodobe chudnutie je treba rozumiet tejto hormonalnej regulacii, v nej je tez schovany fakt, ze ked ma telo dlhsie pocit ze nedostava dostatok jedla, tak sa zmeni hormanalna rovnovaja, zabranuhe sa vydaku a nastava obdobie ukladania – toto maju ludia zdedene zo sezonnsoti ked boli obdobia bez potravy a tak telo setrilo a ukladalo hned ako bol naznak ze jedla bude menej. pri nazerani na stravu treba rozlisit medzi kvalitou a kvantitou a nie vzdy je strava o ktorej si udia myslia ze je zdrava alebo vyvazena (nechapem co to znamena ze je vyvazena ?) nie naozaj najlepsia strava.

Hormony sa daju ale lahko oklamat. Napriklad hormony ktore sleduju nastup obdobia hladu-nedostatku potravy su pomale a nereaguju niekolko dni, obdobie moze byt 2–5 dni kazdy sme iny, ale pre jednoduchost si predstavme ze mozes 3 dni nejest alebo jest malo a hormony stale nic. Na dalsi den ale zbadaju o co ide, spustia paniku znizia zakladny metabolizmus stazia vydaj a zacnu ukladat vsetko co sa len da. Hormonom vsak staci 1 den masivneho jedenia – den doslovneho prejedania, aby sa vypli a prestali paniku z hladovania a dalsie 3 dni mozes zas nejest alebo jest len malo. To v jednoduchosti, existuju na to cele komplexne systemy s mnoho detailami a zladovanim kedy jest a kedy cvicit. Ti co to robia su napriklad chlapi co su modely na spodne pradlo a maju hrubku koze na bruchu asi 1 mm, teda nulovy tuk. Pritom ked maju prejedaci den, tak naprikad obsadia cukraren a robia preteky ze kto dokaze zjets viac velkych kyblov zmrzliny. Hormony sleduju len kolko jedla prejde cez usta do brucha, nesleduju ze kolko sa pocas toho dna pali pohybom. Takze v den prejedania sa da vsetko prijate zaroven aj spalit niekolkofazovym treningom, takze v ten den sa nic nepriberie a hormony su zas na 3 dni nastavene naplno na palenie tuku a vydaj energie.

Behanie nalacno pomaly pomoze spalit tuk, avsak potom pocas dna treba niekolkrat radikalne zvysit zakladny metabolizmus, ak je to len beh tak kratke sprinty sprinty do kopca alebo kratsie intervaly, pripadne kratky tempovy beh naplno (pretek, test na 3–5km). Treba si vsimnut ze napriklad sprintery co nebahaju na tuk ale len kratje avsak caste max opakovane vykony, maju velmi maly tuk, takmer ziadny, kedze ich zakladny metabolizmus je neustale zvyseny na max, svaly pri treningu vela spalia a kedze jedia dost ich hormony nie su prepnute na ukladanie.

Ahoj Lucko, já jsem zhubla asi 20kg, takže si myslím, že vím, jak na to:-) V prvé řadě nehladov. To je hloupost. Nejlepší je jíst hodně, ale zdravě (hodně zeleniny, ovoce, jogurty, kuře, ryby, maso, ale i těstoviny, rýže, chleba atd.). Jídlo si rozděl alespoň do 5 porcí. Něco si o tom přečti. Jíst se dá téměř vše, ale záleží na množství a načasování. Když budeš hladovět, nebude Ti to běhat;-)

Je pravda, že čas od času je vhodné zvolit startovací den. Slyšela jsem, že je to tak jednou za 14 dní. Já ho měla 1 týdně. Dala jsem si třeba žebra s křenem a pak ještě pohár. Nebo něco jinýho, naprosto nezdravýho;-) Jinak si tvoje tělo zvykne na nízký kalorický příjem a nebude pálit.

Strava je opravdu asi 80% diety. Hlavně musí být pestrá, jinak nás omrzí a dietu vzdáme…

Mně osobně v době hubnutí stačilo běhání min. 40 min 5× týdně. Po tom jsem 10–15 min posilovala. Nebo třeba eliptical, plavání, atd. Osobně bych to kombinovala. Tělo si na to zvykne stějně jako na tu stravu.

Ale pokud máš normální postavu, tak nehubni a běhej jen tak pro radost:-)

>> rudo, 06. 01. 2011 07:15:59

No já nevím, jestli je zrovna tohle správný model k hubnutí. Možná pro někoho, kdo se svým tělem živí, nemá nic jinýho na práci a je mu jedno, že se tím huntuje. Pro rozumného a normálního člověka bych tohle nedoporučil.

Ja som najprv schudla zo 67 kg na 50 kg, len upravou stravy a az potom som zacala aktivne behat( do roka vynecham priblizne 15dni). ako aktivne beham, pribrala som na 52–54 kg. a myslim si ze som dosiahla urcitu rovnovahu, viac priberat by som nemala a som zmierena s tym ze 50 kg uz mat nebudem(aj tak to bolo skarede a nezdrave).mne sport dal strasne vela – naucil ma normalne jest. teraz jem kazdu chvilu, ani neratam kolko krat za den, ale male mnozstva – ja to volam, ze si „odstipujem“, okrem obeda, ktory predstavuje, bud polievku – vyvar, alebo kus mäsa .v podstate pocuvam svoje telo, na co mam chut, a to zjem, ale vo velmi malom mnozstve, pricom doma to komentuju- „ty stale jes!“ takze tiez by som nerobila z behu nejaky zazrak, ktorym clovek schudne, moja osobna skusenost je – vyrazne obmedzenie sladkych jedal. beh milujem pre 1 000 000 inych zalezitosti.

>> Luckyboy, 06. 01. 2011 11:59:18

myslim ze si nepochopil moj prispevok. Na extremno priklade som v jednoduchosti ilustroval, preco dlhodobe obmedzenie stravy nevedie k vysledku a ako to fuhguje s hormonmy a ako sa daju hormony oklamat. Bolo pisane tak, aby kazdy pochopil co sa deje a bolo to varovanie ze obmedzenie stravy na viac ako 3 dni je problem a nie riesenie. Inak neviem preco ti taky system vadi da sa realizovat aj na velmi zdravej urovni a dosiahnut vynikajuce zdravie, ta zmrzlina nie je podmienkou, da sa robit prejedaci den aj na superzdravej strave

>> rudo, 06. 01. 2011 21:41:02

Já jsem nepsal jak jsi to myslel. Jelikož jsem si já z Tvého příspěvku nevzal ani jeden výkřičník (= tohle je extrém a nedělejte to), tak jsem jen podotkl, že tohle není ideální cesta.

Tím, že jsem poukázal na to, že to není podle mne zdravé, jsem nemyslel zmrzlinu. Nejsem si moc jistý, že by se organismu dlouhodobě líbilo, kdyby byl permanentně ve stresu. Buď z malého množství jídla, anebo zase z velkého. Prostě taková pořádná houpačka, z které se mu může udělat dost špatně. Nemám na to žádné expertní vysvětlení, ale ze svých zkušeností vím, že každý extrém škodí.

>> Luckyboy, 07. 01. 2011 00:41:52 to ze houpacka je extrem a ze je skodlivy je len osobny nazor. Su nazory uplne opacne, napriklad take ze clovek kedysi nnemal pristup ku strave kazdy den a preto je prirodzene vybaveny na to aby nejedol kazdy den. Ked bolo co, tak sa to zjedlo a ked nebolo co tak sa slo na zasoby. Prave toto sa uvadza ako sucasny civilizacny problem, ze clovek vybaveny na houpacku, ma zrazu doma ladnicku a ma obchody otvorene 24/7 a moze si dokonca telefonom objednat jedlo a dovezu mu ho za 10 minut. Su rozne stravovacie a ozdravovacie systemy dokonca aj rozne nabozenske systemy kde sa pravidelne nejedenie dodrziava. Je velmi zname napriklad ze najjednoduchsi system je nejest 1 den v tyzdni pravidelne, z dovodu ze predsa aj zaludok a creva a zlcnik a pankreas a vsetko ostatne si potrebuju oddychnut. oznam velmi velmi zdravyh ludi co si velmi polepsili ked presli na syste kazdy druhy den nejest, teda podla teba nesmierne rychla hupacka. Ked si uvedomis ze to zjes vyde z teba az za 24–36 hodin a u beznej populacie to trva este dlhsie, tak jest kazdy druhy den vyzera ako zaujimavy koncept aspon hodny porozmyslania. Ja sosobne v tychto otazkach zastavam striktny nazor :

nemozem mat na nieco nazor pokial si to sam na sebe neodskusam a ako hlboke skusenosti a poznatky ziskam zalezi od toho kolkokrat a ako dlho to skusam.

>> rudo, 07. 01. 2011 00:51:06

Vzhledem k tomu, že jsem si kvůli vyšetření musel několikrát odpustit jídlo na 3 dny, tak nějaké zkušenosti s extrémy mám. Druhý den hladovění je už dost velký problém. Ne že by člověk nemohl existovat, nebo se z toho hroutil. Jenže je tu pár problémů do běžného života.

1. Musí se vědomě překonávat základní pud najíst se a to stojí netriviální duševní námahu. Mám na sobě ověřeno, že je jakákoli duševní činnost velmi utlumená. Jak mám fungovat v běžném životě (škola, zaměstnání), když pociťuju poměrně neodbytný pocit hladu?
2. Fyzická aktivita nepřichází vůbec v úvahu, protože si po více jak dni bez jídla říkám tak akorát o hypoglykemic­ký šok.
3. Vím, že tu zase rozvineš teorii, jak se lidé dřív dožívali stovky let, ale realisti jaksi namítnou, že díky tomu, že máme (mimo jiné) dobrou přístupnost k potravě, žijeme dlouho. Nesnažila se odjakživa lidská rada zajistit si jídlo pokud možno 24/7?? Proč bychom to z dlouhodobého hlediska chtěli, když je to vlastně špatně?

Zkoušet a zkoumat je důležité, ale za sebe řeknu, že i bez zkoušení různých extrémů vím, že extrémy nejsou dobré.

Lucka, uved prosim nejak podrobnejsie svoje parametre, aby vsetci, co Ti radia, vedeli z niecoho vychadzat… hmotnost, vysku, denny kaloricky prijem v obdobi behu a bez behu, skladbu stravy a denny rezim, atd…

>> Luckyboy, 07. 01. 2011 14:09:09

Souhlasím s tím, co píšeš. Měl jsem období, kdy jsem s různě dlouhými hladovkami experimentoval a jediné, co si z toho odnáším je, že jakákoli takové technika je zcela nekompatibilní s pravidelným sportováním, natož sportováním s nějakou intenzitou. Celkem by mne zajímaly zkušenosti propagátorů hladu a snižování etropie vlivem vůle s tréninky na úrovni ANP po 24 hodinách hladovky.

>> jmaselnik, 09. 01. 2011 00:17:56

ja osobne hladovku nikomu neodporucam, je to prilis drasticke vytrhnutie zo standardov zapadnej civilizacie. hladovku pouzivam len ked mam chripku a to max. den – ale to je prirodzene, ze cloveku nechuti…

ked si precitas moj prispevok, smeruje k tomu, ze si myslim, ze je nezodpovedne niekomu davat rady bez toho, aby vobec nieco o sebe uviedol. nevies, ake su jej parametre a co jej moze dobre myslena, ale nespravne adresovana rada, vyparatit…

suhlasim s tebou, ze si neviem predstavit trening v kombinacii s hladovkou. behavam rano nalacno ale to nie je hladovka. trening by mal byt kazdopadne uvedomely a s maximalnou koncentraciou… takze Lucka, ak pouzivas mp3-ku, nechaj ju doma ;)

Rudo, pozorně čtu Tvé příspěvky napříč diskuzemi. Velice často se vyjadřuješ ke stravování. Působí to fundovaným dojmem, ačkoli hodně z toho, co se od Tebe dozvídám jde proto tomu, co jsem si o stravování četla (a že těch knih mám doma už dvě police) nebo se dozvěděla od odborníků. Propaguješ dlouhé běhy na lačno, různé hladovky střídající se s přejídáním a podobně, což z mého pohledu je stresová zátěž pro tělo. Ale netvrdím, že je to špatné nebo nefunkční. Můžu se zeptat, odkud máš vědomosti? Vystudoval si obor související s výživou nebo si lékař dietolog? Omlouvám se, pokud jsem přiliš osobní, ale ráda bych věděla zdroj, ze kterého čerpáš.

Pokud jsem v rychlosti něco nepřehlídl, tak Rudo nepropagoval střídání hladovek a přejídání, pouze se o nich zmínil a nastínil mechanismy fungování.

K tvým dvěma policím knih o stravování. Není to zbytečné? Neopakuje se v nich pořád to stejné nebo není naopak každá úplně jiná s tím, že hlavním přínosem knihy je finanční přínos pro autora?

>> Lucka1, 05. 01. 2011 23:56:49

jestli si dobře vzpomínám, tak to velmi dobře bylo popsáno dr. cajthamlovou s Havlíčkem v tom tel. pořadu. myslím že to byl ten díl s tou ženskou z litvínova jak pořád cvičí a nejí. jednoduše řečeno bez pravidelného jídla s vynecháním velmi nezdravých potravin a v určitém množství není hubnutí.

Mulisáku, vedle běhu jsou mou druhou vášní knížky. Mimo jiné mě baví číst o výživě a různých pohledech na ní. Vybírám si je ty které jsou buď od lékařů nebo odborníků a nebo jejich popularita byla obrovská a především v Americe, kde výživové knihy letí, se podle ní řídily davy. Ačkoli zásady zdravé výživy jsou z principu stejné, ty knihy neopakují pořád dokola to stejné. Dívají se na výživů z různých úhlů pohledu (přítomnost chemikálií, vliv nových potravin, psychologické aspekty apod.) K mojim nejoblibenějším patří „Nezřízené labužnictví“ od Briana Wansinka, což je americký universitní profesor mající testovací laboratoř podobnou restauraci. Kniha shrnuje populární formou jeho výzkumy, jak okolí, signály, podměty mohou ovlivnit, to co jíme a kolik toho jíme. Trochu smutná, ale zatraceně pravdivá je třeba kniha „Místo činu lednička“, která se zabývá stravování z pohledu naší psychicky, kdy zajídáme stresy, samotu, jídlem se utěšujeme či trestáme (jo i to existuje). Z těch které se zabývají víc fyziologií samozřejmě knihy od Nancy Clark nebo u nás pan Fořt. Mezi knihy, které mě překvapily patří třeba i ta stavící výživu na principu nekombinování tuku a sacharidů (v jakékoli formě) s tím, že sacharidy jen dopoledne a tuky odpoledne, bílkoviny kdykoli. Hodně populární v Americe byla kniha „Fit pro život.“ Napsal ji chlapík, který byl během války zasažený tím chemickým svinstvem a je jediný na planetě, kdo ještě žije. Jeho princip stravování spočívá v tom, že dopoledne jí jen ovoce a odpoledne a večer má na talíři minimálně 1/2 porce tepelně neopracované stravy. Tedy on jí hlavně saláty, ale není radikální a doporučuje půl na půl. Ovoce dopoledne mi těžce nesedlo, ale když jsme se řídila radou půl na půl, musím říct, že mi bylo skvěle. Na podobném principu funguje Norman W. Walker, který se údajně dožil 112 let. Ten je ale hodně radikální. Podle něj se jí hodně málo. Téměř zakazuje tepelné zpracování jídla a povinností jsou pravidelné klystýry (to jsem fakt nezkoušela). Zajímavé jsou i knihy propagující princip, že bychom měli především jíst sezóní a místní potraviny. U nás o tom píše Hanka Zemanová, ze zahraničních autorek je známá Mireille Guilianová. Uf, to jsem se nějak rozepsala. Zkrátka, knih je spousta. Nemyslím, že by obsahovaly pořád to stejné. Já si jen vyzobávám. (nedávno se mi do rukou dostala kniha, která tvrdila, že člověk dokáže žít jen z božího světla a jídlo je jaksi navíc .. tak tu jsem si fakt nekoupila)

Neútočím na Rudu. Vím, že přístupů ke stravování jsou spousty a často překvapí. Jen jsem chtěla vědět z jakých vědomostí čerpá, kde je pobral, zda to načetl, studoval, zda je to jeho práce.

Priatelia, spat k teme a poradte Lucke ak viete… Ja som prosil o doplnujuce udaje a dostal som len obligatny minus;)

>> PeterFabok, 09. 01. 2011 11:50:01

Kolik měří a váží, to ti přece žádná neřekne. Ale vzhledem k tomu, že bez jídla nevydrží ani při krátkém běhu a jí 30 % toho, když neběhá, tak musí vážit hodně. A jestli se jen špatně vyjádřila a jí skutečně jen 30 % toho, co jedla dřív, tak je velká pravděpodbnost, že hladoví a nehubne proto, že tělo to poznalo a vše ukládá. Ale nevěřím ani jednomu, protože z vlastní zkušenosti vím, že ženský číslům a zvlášť procentům nerozumí, např. moje manželka o něčem tvrdí, že to ví na 100 %, ale když ji nabídku sázku, odmítne.

>> Peggy, 09. 01. 2011 10:33:40

„Odborníky“ na výživu stavím na takovou úroveň, jako odborníky na ekonomii – jejich teorie jsou buď nepoužitelné nebo fungují zpětně a jen za určitých podmínek, které v reálu nikdy nenastanou. Často jen papouškují, co se naučili ve škole. Lékaři se neučí nic o zdraví, ale jen o nemocech. A ti další lidé jsou exoti (ne nutně ve špatném smyslu), kteří znovu objevili např. paleolitickou dietu nebo to jsou nezmaři, co by se dožili stovky, i kdyby chlastali, hulili a jedli cokoliv (skoro jako můj děda).

Ja si myslím, že je veľmi ťažké niekomu radiť, ako má schudnúť a ešte v spojitosti s behom…myslím si, že každý z nás má inú vôlu odriekať si jedlo. ja počúvam svoje „telo“. nikdy nemávam chuť na čokoládu, niekedy mi to pripadalo až divné, keď som videla syna ako zje 100g čokoládu, a tento rok mi alergologické testy ukázali alergiu na kakao. mám aj veľmi silnú vôľu, takže mnohi sa divia, že si dokážem odoprieť rôzne lahôdky(hlavne na dovolenkách, pri all inclus, kedy sa moji chlapi napchavaju- mna to vôbec neláka). behávam každý deň v roku, minimum je 8 km, najčastejšie 12km. behávam najradšej lesnými cestami, keď dojdem domov, zväčša zjem kus mäsa a nejaky syr. mám 168 cm, ked som nesportovala mala som 50kg a menej( bolo to mrzke), vdaka behu mam optimálnu váhu a myslím si, že jem vhodné jedlo, ktoré dobre robí môjmu telu. Lucka, skús si nájst vlastnú cestu. skúmaj na čo máš chuť, myslím si, že u mňa je aj veľká spätosť s prírodou, najradšej mám tie „historické jedla“(geršňa, strukovina, jablká…recepty starých mám 

No Mulisáku, teď lituji, že jsem na Tebe vůbec zareagovala. To jak se vyjadřuješ o ženách, je děsný.

Lucko, nejsem odborník, ale z mojich zkušeností … za dva roky běhání jsem neshodila nic (kromě obvyklých výkyvů), ale kupuji o dvě velikosti menší oblečení. Za ty roky, které se výživě věnuji, dokáži poměrně přesně odhadnout energetickou hodnotu jídla. Jenomže, když jím tak, jak jsem byla zvyklá před běháním, nestačí to. Padám hlady, musím jíst během tréninku a tělo beztak nabírá na váze. Když naopak začnu tělu dávat tolik, kolik chce, váha se ani nehne, ale zase běhám mnohem příjemněji. Kdybych nebyla zatížená na sladké, asi bych i mírně hubnula. Vypočítej si denní příjem a výdej. Měl by se Ti lišit zhruba o 2000 KJ ve sprospěch výdeje, pokud je to víc, je to moc. Například v minulosti jsem hubnula při příjmu 6 000 KJ za den. Má udržovací hranice byla okolo 7 500 až 8 000 KJ. Teď běhám okolo 50 km týdně a objemy mi díky přípravě na maraton narůstají. Váhu dokáži ztrácet i při 8 000 KJ. Snídaně by měla dělat 25% denního příjmu. Dopolední a odpolední svačina by měla mít 10%, oběd 35% a večeře 20%. Člověk vážící 70 kg, běžící hodinu rychlostí 8–9km, spálí okolo 2 000 KJ, takže jeden menší oběd. Přiznávám, že jsem s počítáním už skončila, váhu jsem zakopla pod postel a jím a běhám tak, aby mi bylo příjemně. Miluji mléčné výrobky, zeleninu, ořechy a celozrnné pečivo či cereálie. Snažím se jíst tak, abych nechodila spát hladová, ale zárověň nebyla nacpaná a těšila se na snídani. Dopoledne toho sním nejvíc, večer už málo.Své asi udělá i to, že přes zimu běhám na večer před spaním a po tréninku už moc nejím. Teď se chystám zařadit občas dvě fáze a jsem zvědavá, co to s metabolismem udělá. Jediné, co potřebuji zkrotit je chuť na sladké, což je u mě spíš psychika. Kalhoty mi jsou volné, takže váha jde asi dolů i přes ve srovnání s neběhací minulostí neuvěřitelnou žravost.

>> mulisak, 09. 01. 2011 12:17:08

mas pravdu, to ziadna nepovie, hehe;)

problem je v tom, ze ja si neviem urobit predstavu z udajov ako „normalna postava“, alebo „tazky kopcovity teren“ alebo „skoro rovnake tempo“.

ja si tiez myslim, ze mam normalnu postavu(198/87) a paradoxne si nemyslim, ze by som mal schudnut. kazdy vie, ze akonahle nabehne na pravidelne sportovanie, vaha ide dole a vacsinou sa zastavi na optimalnej hodnote – pokial samozrejme neblbne so stravou…

… my si mozme len domyslat, ci 30% znizenie stravy znamena znizenie objemu z vysokeho na normalny, alebo znizenie v zmysle kalorickeho prijmu – nevieme zhola nic o tom, aku skladbu ma jej strava, ani ako beha.

preto si myslim, ze davat sem nejake vseobecne rozumy je nezodpovedne a nikomu to nepomoze.

co plati s istotou, ze chudnut sa nema v prvom rade na kila ale na centimetre! chudnutie z tuku a budovanie svalovej hmoty su dve veci, ktore mozu prebiehat paralelne a 3kg dole za 2mesiace z normalnej postavy mozu byt dokonca uspechom.

>> Peggy, 09. 01. 2011 12:53:54

To bylo pro Petera, ale nevidím na tom nic špatnýho, je to empiricky dokázáno, stejně jako fakt, že chlapi jsou v průměru méně empatičtí a mnohem míň mluví. Vůbec bych se kvůli tomu necítil uražen a nevztahoval to na sebe, vždyť každý nezapadáme do průměru.

BTW: Příprava na maratón a jídlo při tréninku se k sobě (v průměru) moc nehodí, zeptej se Ruda.

>> PeterFabok, 09. 01. 2011 12:58:54

Jen bych doplnil, že se občas paradoxně může při sportování váha zvedat. Když vezmu v úvahu takový box a někoho, kdo má BMI v normě, tak může nabrat spoustu svalů.

Takže po pohledu na váhu se bude děsit, že i když maká jak blázen, tak je pořád stejně těžký, ale ve skutečnosti jen přišel o tuk, ale nabral svalovou hmotu.

Takže abych rozvinul tvoji poznámku hubnout ne na kila, ale na centimetry, tak je dobré průběžně kontrolovat obvody některých partií, jako třeba hrudník, pas, zadek, stehno, lýtko. To dá někdy mnohem lepší údaje o hubnutí než váha.

Anebo si pravidelně měřit hodnoty podkožního tuku.

Tímhle se zase vracím k původnímu příspěvku Lucky. Je důležité, proč chce zhubnout. Jestli chce být jenom hubená (=drobná) anebo mít spíš zpevněnou postavu.

>> Luckyboy, 09. 01. 2011 16:15:45

Máš jednoznačně pravdu. Bohužel při velkém výdeji a malém příjmu se může nabírat i tuk. Tělo začne šetřit. Zažila jsem to na vlastní kůži, i když ze svého okolí vím, že moc lidí něčemu takovému nevěří. Byla jsem tehdy dost zoufalá. Makala jsem jak blázen, hlídala se v jídle a váha šla nahoru. Pamatuji si, že jsem ke konci měla výčitku z každého jídla, které nemělo protiváhu ve sportu. Pak jsem se dostala do rukou profesionála a ten my rozcupoval jídelníček. Podle něj jsem jedla málo na to, jaký byl výdej. Prý salát, i když velký, není oběd stejně tak jako pouze polívka. Vedle snídaně a několika malinkatých svačin, po mě chtěl, abych měla dvě hlavní jídla denně, což mě docela ničilo, protože nejsem zvyklá takhle jíst (já obvykle neustále něco cpu do pusy, ale nemusí toho být hodně). Postupně se mi metabolismus srovnal a už nepřibírám. Ale jak jsem psala, stravu teď nijak neřeším. Potřebuji energii na tréninky, které při mé pomalosti čítají už 6 až 7 hodin do týdne plus nějaké plavání.

Mulisáku, znám rady od Rudy. Ale naučila jsem se poslouchat své tělo. Někdy ho dopředu zásobím energií, že uběhne víc než dvě hodiny bez jídla. Jindy to před tím ošulím a musím jíst už po půl hodině. Už jsme zažila hypoglikémii a nechci si to zopakovat. Běhat nalačno, jak Ruda často propaguje, mi nejde. Respektive zvládnu to, ale vůbec z toho nemám dobrý pocit a takový trénink si neužiju. Nejlíp se mi běhá, když žaludek není úplně prázdný. A pro mě je běh především relax a zábava. Nikdy nebudu podávat výkony.

>> Peggy, 09. 01. 2011 17:00:51

Navíc je tu ještě celý problém s návyky. To se nejspíš dá najít v různých knížkách, které hubnutí berou i z psychologického hlediska, takže o tom jsi sem asi schopná napsat víc jak já.

Když je někdo zvyklý jíst většinu svého života nějakým způsobem, bude chtít zhubnout, překope si stravování, zhubne, hlídání nových návyků poleví a je zpátky zase tam kde byl. Ta změna podle mě nesmí být násilná. Znám to ze svého okolí, kdy mě kamarádi nebo kamarádky žádají o rady, jak zhubnout, jak sportovat atd.

Moje první věta otázka je taková, proč to chtějí a hned následuje další otázka, jak to myslí vážně. Protože je to spíš o změně celého životního stylu. Přirovnal bych to k léčbě závislosti. Zbavit se fyzické závislosti, není zase takový problém (sundat kila dolů) i když to třeba „bolí“. Ale nevrátit se k závislosti je boj na celý zbytek života. Takže když někoho maminka vytrvale krmila bůčkem a mastným, těžko se mu bude přecházet na „salátovou“ stravu :).

Proto na způsob hubnutí neexistuje jediná a jednoznačná odpověď. Každý si musí přijít na to, co a jak mu vyhovuje.

Trochu mimotuto diskusi: Napřed chci podotkonout, že hubnutí není můj cíl. Překvapivě mám teď nižší váhu asi o 4 kila než jsem měl na konci října. Přitom určité nejím míň a naběhané km v prosinci jsou přibližně stejné jako v říjnu. Jako kdyby v zimě jsem měl větší energetický výdej při uběhnutí stejné vzdálenosti jako v létě. To Peggy: Pokud chce člověk zhubnout tak příjem musí být dlouhodobě nižší jako výdej. Tělo určitou dobu dokáže „šetřit“, ale má to své meze. Já když jsem začal běhat, tak jsem měl dlouho stejnou váhu. Já jsem se ale ani zhubnout nesnažil. Po asi šesti měsících jsem začal hubnout a za asi 4 měsíce jsem zhubnul o 10 kg bez toho, abych pro to něco dělal. Prostě to chce trpělivost. A to je nepříjemné, trpělivost je od slova trpět. Asi je výhodnější moc to něřešit, po několika měsících člověk prostě zhubne, nebo přesněji ubyde mu tuku. Když jsem začal běhat, měl jsem 21 %, vloni mi na Ústavu telovýchovního lékařství naměřili méně než 10 %.

Moje zkušenost s hubnutím: loni jsem naběhal 3800km(můj největší roční objem) a přibral 4kg(jídlo jsem nijak neřešil), na to konto jsem se naštval a na začátku prosince začal počítat KJ co sním, povolil jsem si 8 000kj denně a prakticky ihned začal hubnout tempem 1kg/týden dolů, už jich mám shozených 5. A běhám tak o 20% míň než loni.Z toho plyne, že vůbec nezáleží na tom, kolik toho naběhám, nýbrž pouze na tom, kolik toho sním :) Ale jak dlouho se takhle dokážu trápit(miluju jídlo), to netuším. Dřív nebo později stejně zas začnu jíst svých 13tis kj denně......

>> Lucka1, 05. 01. 2011 23:56:49

Ahoj, myslím, že hodnocení stravy je spíš úkol pro dietologa a ten k tomu určitě bude potřebovat detailní popis tvého jídelníčku… Mě napadá, jestli to třeba není tou sezónností? Jinak řečeno, když dva měsíce v létě běháš a pak neběháš celou zimu, tak prostě nemáš dlouhodobý výdej a za ty dva měsíce tolik nezhubneš? Protože jestli máš mnohem menší příjem než výdej, pak bys prostě hubnout měla (zákon o zachování energie, ne? Nebo třeba psychickým blokem -jak chceš hodně zhubnout, tak to jako na potvoru nejde… Psychika někdy dělá hodně. Pamatuji si, že jsem jeden čas běhala denně, primárně proto, že jsem potřebovala zhubnout a výsledkem bylo, že jsem neshodila ani deko. Na mě třeba jen běh neplatí, vlastně jsem hubená až od té doby, co jsem začala dělat sportů víc a věnovat sportování poměrnou většinu svého volného času. A co hormony, ty by to taky mohly mít na svědomí…Jsou to samozřejmě jen laické postřehy, které vychází z vlastních zkušeností. Každopádně bych se zamyslela a upřímně a bez alibismu se snažila dopátrat toho, co dělám blbě, třeba na to přijdeš sama… Hodně zdaru a hlavně radosti z běhání!

skusim inak : ako uz bolo predomnou napisane, vaha je velmi mylny koncept z hladiska chudnutia. Pokial je ciel znizenie tuku, tak treba merat tuk a nie vahu. meranie tuku tiez nie je jednoduche, kedze ten zdraviu najskodlivejsi tuk nie je pod kozou, ale je vnutri tela, tuk ktory je medzi vnutornymi organmi v brusnej dutine, tuk vnutri organov a vnutri ciev a tepien, tuk obalujuci creva. Ked sa prejde na zdravy zivotny rezim a telo zacina sa cistit od skodliveho tuku, tak v prvom rade telo zacne palit a vylucovat tento vnutrotelovy tuk. To moze trvat velmi dlho Podkozny tuk sa vobec nemusi zmenit, takze pinch test (hrubka koze) ani meranie obvodov centimetrom, nic nemusi ukazat, len obvod pasu nieco ukaze. az v dalsej faze prichadza na podkozny tuk, a to sa prejavi na merani obvodov koncatin a na hrubke koze. Zalezi aj od hormonov z koreho miesta sa podkozny tuk mina a je to individualne, niekto moze rychlo vyrobit tenke ruky alebo nohy ale nedokaze sa zbavit tuku na bruchu ci chrbte, bokoch alebo na zadku.

Na meranie tuku vseobecne (bez urcenia lokalizacie) sa snad najlepsie hodi metoda priemernej hustoty tela – teda ponaranim celeho tela do vody a meranie a vypocty z toho, lenze to ma tiez svoje problemy… ale laicky sa to da pochopit, vsetci vieme ze tucny clovek ked si lahne na vodu tak sa nepotopi,, vychudnuty clovek sa na hladine neudrzi.

Vaha, ako bolo uz spomenute casto myli tym ze ukazuje svaly a zmeny vo svaloch a ked sa zacne sportovat na chudnutie, tak vaha casto ukazuje ako sa svaly menia. Jednak moze ist o narast poctu svalovcyh vlakien a tiez o nasycovanie svalov krvou a vodou a ukladanim glykogenu.. je to komplexny ukaz a vysledky mozu byt rozdielne podla treningoveho systemu, behanie moze vyrobit velmi stihle a lahke svaly ale moze vyrobit aj svaly objemne velke a tazke, podobne ako cvicenie s cinkami moze vyrobit objemne a nafuknute tekutinou presytene svaly nadupane glykogenom == typicke kulturisticke snazenie ale aj svaly stihle, huste a lahke, nenasytene vodou a len s malo glykogenom.

Preto behanie moze znizit aj vahu svalov ale ju moze aj podstatne zvysit. Ak nas zaujma strata tuku, tak vaha je mylny udaj.

Kosti – kazdy sport a behanie zvlast prinasa pevnejsie kosti, je to proces dlhodoby (preto zaciatocnik musi zacat pomaly a nedokaze odbehat objemy dlhorocneho bezca). Kosti silneju a hustnu (rovnako klby a slachy), co znamena ze jednak tie mineralove struktury, ktore tvoria tu zakladnu konstrukciu sa zmnozuju a hrubnu a tiez ze vypln medzi nosnimki sa naplnuje, kost nie je prazdna. Okrem mechanickej odolnosti (viac a silnejsie struktury a dokladne vyplnene) ide aj o schopnost neutralizovat kyseliny, napriklad laktat z anaerobneho trenigu, kedze kosti su zasobarnou vapnika a inych alkalizacnych mineralov, vapnik je plnivo kosti, nie je to nosnikova struktura.

Z hladiska vahy vidime ze kost behanim sa musi stat tazsou komu nejde o tuk ale o vahu, tak si lepsie pomoze lahkym bicyklovanim a plavanim, kosti prilis nanaberu na vahe, ale musi to byt lahke aby telo nebolo nutene vytvarat alkalizacne vapnikove zasoby.

Z hladiska stravy pri sporte ide v prvom pripade o mineraly, kosti klby slachy ale aj svaly potrebuju minerali ako zakladnu zlozku stravy, a potrebuju vsetky mozne minerali nielen zopar najznamejsich. Pri tom treba mysliet na to ze anaerobny-laktatovy trening mineralmi plytva,a tiez ze menerali sa mozu stracat potenim a tiez nadmernym pitim vody (dlhe treningy a treningy ale aj obycajny zivot v teple az horucave.

na zaver este poznamka ku kaloriam – nespravny koncept. kaloria je jednotka energetickej vyhrevnosti – zohriatie 1 lira vody o 1 stupen celzia a ma zmysel napriklad pri parnej lokomotive – kolko uhlia, dreva akej vyhrevnosti treba na to aby lokomotiva utiahla vlak na pocet kilometrov.

Ludske telo nie je parny stroj.

1000 Kcal cestovin z bielej muky

nie je to iste ako 1000 Kcal z morskych rias, listovej zeleniny, korenovej zeleniny, korenov rozncyh rastlin, hub a hribov…

Treba porovant kolko mineralov je v oboch prikladoch

Pri takej mineralovo prazdnej strave ako su biely chleba, buchty, kolace, slize, makarony, spagethy… (preco zakerni usporiadatelia maratonov ponukaju zadarmo pasta party ?)

telo musi vyplavit minerali na samotny proces stravenia a spracovania tejto pseudostravy a tiez nasledne na proces neutralizacie extremen kyslej reakcie na takuto pseudostravu dalej nasledne telo musi prijat vela tekutin ako dosledok kyselinotvornej a cukrovej stravy a voda dalej rozriedi a vyluci minerali a ak sa nepije voda ale alkohol alebo sladke malinovky tak je tu dalsia faza zakyslenia a dalsie straty mineralov…

Pocit hladu == signal tela ze kriticky chybaju minerali ak sa signal nachvilu oklame bezmineralovym jedlom tak sa to dalej zhorsuje… ak pri hladovke cicit hlad a neda sa to zvladnut, tak telo ma chornicky nedostatok mineralov (aspon niektorych) a ak pri dlhsej hladovke dostaneme pocit hladu je o signal ze treba hladovku prerusit a zacat fazu doplnania mineralov mineralizacnou stravou. Cital som o pripadoch kde vysokokoncentro­vanou mineralizacnou stravou sa podarilo aj vyplnit zubnu hmotu zvnutra zubu – jedlo sa pri tom najma tkanivo s klbov a makkych kosti zvierat, napriklad kosti a klby z kureniec.