podla mna si tato problematika zasluzi samostatny thread, v roznych vlaknach sa objavuju rozne komentare, prevazne v suvislosti s pouzitou obuvou.

radsej by som sa zameral na aspekty techniky, pretoze verim, ze stabilita je zakladne tak na standardnom ako aj na klzkom povrchu.

ako priaznivec a propagator „gravitacneho behu“(aj s minuskovym fanklubom) tvrdim(a mam vyskusane, naposledy vcera rano), ze tato technika problem klzkeho povrchu riesi velmi elegantne, nemam problem bezat aj po vacsich inklinaciach bez klzania a dokonca bez preklzovania. meni sa moj naklon a frekvencia dvihania noh – a to spontanne, pretoze na to ma nas mozog mechanizmy.

vcera som tiez pozoroval pri behu moju 21-mesacnu dceru. dieta v tomto veku nema este „bezecke svaly“, pri behu za nu pracuje gravitacia. bez namahy zvlada aj dlhsie vzdialenosti, na klzkom povrchu nema problem. vyzera to niekedy hranicne, ale naklonenim a frekvenciou doladuje a vyvazuje zmeny terenu.

je to obdivuhodne a myslim, ze od deti sa mame co ucit.

Nechcem aby to vyznelo nejak urazlivo, kazdy nech si beha jak mu vyhovuje. Ale ten gravitacny beh, jak rychlo to ide 6min-km? Trochu takto beham ale len pak km tyzdenne. Ked takto bezim dlhsie, citim ze mi to vyrazne kazi pohybovy vzorec „skutocneho behu“ co u mna zacina niekde pri tempe 4:30. Taketo tempo aspon u mna vyzaduje urcitu oporu pre odraz a na klzkom podklade je potom problem efektivne bezat.

Je fakt, že v tomhle terénu neumím běhat rychle (teda já to asi neumím vůbec:-), ale dá se běžet tak, abych neklouzal, odraz vychází z víceméně celého chodidla, povrch mi diktuje sklon těla.., prostě když se začnu protáčet, tak běžím blbě.
Nevím, jestli je tohle gravitační běh, ale dovoluje to bez nějakého většího úsilí ťapat kolem 6min/km i v téhle bílé „nádheře“ 

priatelia, nie nahodou vam vychadza 6min/km, je to rychlost, ktora by mala postacovat na dlhodoby beh pri vytrvalostnom love s tym, ze umoznuje narazovo startovat pri hranicnych situaciach. TOTO je „skutocny“ beh, ako sme ho dostali do vienka.

dokazal by ktokolvek z nas bezat tempom 4:30/min. 5–6–7 a viac hodin? urcite nie. kedze bol ale vytrvalostny beh zakladom nasej loveckej strategie, clovek je dizajnovany aby zvladal bezat tak dlho – a pri tak dlhodobej zatazi nas dizajn nepocita so 4:30/min. ale s podstatne nizsimi rychlostami.

pokial berieme beh ako sport, vrcholovy sport je vzdy o hladani a posuvani limitov. dlzky trati a teoreticke idealy su vytvorene clovekom a s prirodzenou vybavou nemaju nic do cinenia.

iste, pokial sa bavime o aktivnom odraze, ktory je na casy pod 4:30/km bez debaty potrebny, na lade je nepouzitelny. potom to ale musi byt o rozumnom stanovovani cielov pre treningy na lade.

ja povazujem takto narocny povrch idelny pre trening techniky, rovnovahy, schopnosti relaxacie a tukoveho motora.

nepozname zrejme nikoho, kto by si na lade isiel robit osobak na akukolvek vzdialenost (teda smerom dole po zjazdovke by to mozno slo, hehe)

toto vlakno som nezamyslal ako diskusiu o tom, ako dosahovat rychlost na lade, ale ako najst alternativy v technike ako nespadnut. takze vlastne mate zatial vsetci pravdu ;)

>> PeterFabok, 10. 12. 2010 13:31:09

Asi som nemal pisat konkretne tempo, no ale 4:30 ked uz si to nacal, tak 4h urcite 5h asi tiez. Pocitam, ze Dao tak vydrzi 10–12h. Pokial praveky lovec toto tempo nezvladal, nuz tak to ma hlboko sklamal. :) Moje behanie sa ubera k tomu odbehnut danu trat v co najkratsom case. Navrat do praveku ma az tak nezaujima. Dnes som si ale skusil, ze na lade sa da bezat aj relativne rychlo – samozrejme ze nie tak ako na suchu – musel som pri tom dost zvysit frekvenciu kroku. To je vlasne logicke, cim viac krokov za minutu, tym kratsi je kazdy krok, tym menej sa potrebujes odrazit. Ale v silnom protivetre je to dost nafigu. :) A ako na lade nespadnut? No nerobit prudke zmeny smeru ani rychlosti. S padanim na lade mam skusenosti len vtedy, ked ho necakam, stupim ako na pevne a smik… :)

dopredu sa ospravedlnujem ak to pisem trochu mimo off topic, ale v poslednom case spajam svoje nedelne dlhe vybehy(25–30km) s behanim s rodinou(tak striedavo, mama, otec, brat, pes a tak :) ). Vtedy ked bezim s nimi tak moje tempa sa pohybuju okolo 6:15–6:30, no a z nejakeho dovodu po dlhsom behu v tejto zobe(90m+) zacinam mat pocit tazky noh, ako by som sa viac namahal ako pri trochu rychlejsom behu. Normalne musim zrychlit na tempo okolo 5:30 aby som sa citil „prirodzene“ a nohy mi necakane „zlahceju“.

Inak by som este poopravil co Peter hovoril, elitny borci na 100km behaju tie vzdialenosti tempami okolo a niektory aj pod 4m/km a trva im to okolo 6.5h :)

>> mephysto, 10. 12. 2010 15:04:35

Nesetri psa, s nim mozes aj rychlejsie ;) Ale inak toto som mal na mysli aj ja s tym pohybovym vzorcom, citim sa pri takom behu nepohodlne a aj ked na tepe to nie je vydiet, mam pocit ze sa viac namaham. No vlete s tym budem musiet nieco spravit, ked chcem dat tych 100km, ja to v tempe 4m/km nezabehnem. :( Pretoze aj teraz na jesen som parkrat bezal s kolegom cca 20km, beha skoro stejne rychlo ako ja, ale predsa len jeho tempo mi bolo vyzdy trochu pomale a vzdy ma potom niekolko dni boleli litka. Potom som si odbehol 20km svojim prirodzenym tempom, tepy sice o 10vyssie, ale nic ma nebolelo a citil som sa lepsie.

co ze je to ten gravitacny beh prosim?

>> SlavoK, 10. 12. 2010 15:21:41

vtom pripade mame rovnake symptomy, tiez mam pri mne prirodzenejsom tempe vyssie tepy, ale mam pocit ze sa mi menej namahaju nohy a ze su vseobecne „lahsie“. neviem ci je to chyba v technike, ale naslapujem na prednu cast chodidla a davam si pozor na spravny styl.

btw ten pes je yorshirsky terier a vazi cca 2kg :) zabehne sice 20kc ale pri jeho dlzke kroku je tempo 6m/km maximum :)

Budu on i trochu off topic.

S běháním rychleji na ušlapaném, i neušlapaném sněhu nebo na ledě (který teda není jak zrcadlo) nemám zas tak velký problém. Nemluvím tu ale o rychlosti na hranici možností, ale spíše o tempovém běhu. Jak psal SlavoK, stačí zkrátit krok a nedávat do odrazu tolik síly. Prostě začít spíš cupitat :).

Problém je zmrzlý rozbředlý sníh. Na tom se nedá běhat, chodit ani stát :). Nebo aspoň já nepřišel na to, jak po tom nějak rozumně běžet.

Co se extra pomalého běhu týká, tak je to o tom, že na tenhle způsob pohybu není rychlejší běžec prostě zvyklý. Rozdíl není tak velký, jako v případě běh/chůze, ale princip je stejný. Prostě se namáhají jiné části svalů a zapojují se i jinak a třeba i jiné šlachy. Mozek nemá podvědomě zažitou úspornost pohybu při pomalejších rychlostech. Je to prostě někdy spíš utrpení než radost. Takže já pomalu běhám jenom s pečlivě vybranou společností .

>> sklenicepudingu, 10. 12. 2010 18:31:15

Mirka, vygoogli si pose running a chi running, clankov a web stranok je tam pozehnane. Tiez je kopec videi na youtube. Pozri napr. na toto: http://www.youtube.com/watch?…

V podstate v tej najzakladnejsej podstate by som tieto techniky definoval tak, ze sa naklonis dopredu a padas. Aby si si vsak nerozbila nos, tak zacnes dvihat kolena a bezis . Chodidlom sa neodrazas tak ze zatiahnes nohu dozadu ako pri atletickom behu, ale len dopadas na prednu cast chodidla – forefoot a dvihas kolena. Schvalne som to napisal takto, lebo velmi casto pouzivany vyraz beh cez spicku, je nespravny, beh nie je balet . Kedze „padas“, tak vyuzivas gravitaciu na pohyb dopredu a nie odraz. Tiez dotyk so zemou je zrejme kratsi a robia sa mensie kroky – predstav si napr. ako by si bezala po zeravych uhlikoch, len co sa dotknes zeme, uz ti noha vystreli hore, takze aj ten naraz pri odraze je mensi a preto sa tieto techniky nazyvaju injury-free.

>> paprnek, 11. 12. 2010 01:50:07

díky…:-)…:D… takže v podstatě jen znouzectnost, aby se dalo něják běhat na tom ,,kluzišti" No, zrovna včera jsem se na ledovce při běhu pěkně vymázla, tohle by asi mohlo fungovat, ale nedovedu si moc představit tím běžet víc než 100 m, z toho musí pěkně bolet nohy…:D

>> sklenicepudingu, 11. 12. 2010 11:04:43

‚Znouzectnost‘ bych to urcite nenazvala:-) Ja jsem chi running objevila po asi dvou mesicich behani a zacala se ho ucit. Jeste porad to neni uplne ono, ale temer hned od zacatku jsem citila dost velky rozdil v ‚dopadu‘ na cele telo a taky na rychlosti. Stacilo malinko zmenit naklon dopredu – samozrejme pri zachovani postury – a (tezko to popsat) – citila jsem, jak mi panev uplne sama, bez namahy, prenesla ten impuls do nohou. Jako kdyby clovek panvi zaradil vyssi rychlost a popohnal motor:-) A je fakt, ze na ledu to pomaha – predevcirem jsem bezela temer celou dobu po ledu a uklouzla jsem jen jednou. Jak pise Peter, jsem uplne fascinovana pozorovanim, jak vsechny tri moje deti (7,4 a 2) po tom ledu behaji a malokdy upadnou.

>> LemonaidLucy, 15. 12. 2010 20:27:58

spravny postoj, hlavne rovina panvy, pri chi running umoznuje efektivne zapojit pri zdvihani koncatiny napinace bedra (hip flexors), co setri pracu velkych svalov…

beh je vlastne kontrolovany pad, nohy (dvihame paty) vyvazuju smerom dozadu a na lade sa nesmykneme preto, lebo mame ROVNOVAHU, nezavislu na klzkosti povrchu – kedze nohu viac dvihame, nez sa nou odrazame…

predklon je uz z clenkov, teda nakloni sa dopredu cely clovek nielen ta horna cast od pasu hore spravny predklon nie je poklona alebo nahrbenie dopredu, clovek je stale vystrety len je cely nahnuty, vyzaduje to urcitu flexibilitu achilovky clenkov, lytka a hamstringov.

spravna je poznamka ze panva zaradi vyssiu rychlost – posuvame panvu dopredu nie hlavu alebo prsa.

taky naklon by mal byt aj pri behu do kopca – cely clovek, nie lamat sa v pase.

>> LemonaidLucy, 15. 12. 2010 20:27:58 Ten styl běhu je od pohledu divný, ale když jsem tak na tom ledu běžela, je to opravdu a moc lepší, neklouže to při troše cviku a ani to není něják extra namáhavé, chce to asi chytit krok a pak se tak dá po ,,kluzišti" pěkně mazat…:-) To jsem nečekala

>> sklenicepudingu, 17. 12. 2010 18:19:47

Kdybys videla jak to masti moje deti, i s kopce!:-)

>> LemonaidLucy, 18. 12. 2010 07:56:17

tomu věřím…:-D

Netlačil tě náhodou hrot nesmeku z druhý strany na poraněné místo? Měl jsem letos podobné zranění, když jsem nedával pozor a šlápnul (v minimalistických botách) na kámen.

Ahoj, je to možné, jen si to zpětně nejsem schopna moc uvědomit, protože jsem tomu možná nevěnovala pozornost. Ty nesmeky určitě hrály svoji roli, přece jen i ony přináší svým způsobem jiné nároky na zatížení. A pak taky ta snaha běhat jen přes špičky. Jak dlouho jsi se léčil a za jak dlouho jsi byl schopen plného zatížení a běhu? Měla jsem v plánu ještě teď v prosinci uběhnout nějaký ten závod, ale předpokládám, že tak rychlou regeneraci mé tělo nezvládne. A nehodlám to uspěchat, recidiva je už teď velkým strašákem.

>> Deni, 18. 12. 2010 20:29:34

Too much too soon ;) Zmena pohyboveho vzorca by mala prebiehat vzdy s ohladom na vlastne limity, Na roznych forach najdes tisice unavovych zlomenin v oblasti, ktoru popisujes.

Ked zacnes znovu zatazovat, treba dat nohe cas na posilnenie celeho aparatu.

no únavovky jsem též bála (i když ta hlavně na 2. a 3. metatarzu-tím jsem se uklidňovala :D), proto taky ta pohotovost, začal mi natékat metatarzofalan­geální kloub i z dorza nohy. Ale pasivní pohyby v kloubu do flexe i extenze jsem si byla schopna provést, tak mě to mátlo. Původně jsem si podle nateklé jen planty myslela, že mám zánět plantární fascie, nebo dlouhého flexoru palce, pak se nějak zvrtlo :D jj, moc jsem to uspěchala. Teď mi nezbývá nic jiného, než si dát klid. A pak začít pomalu a s rozumem :) A bez nesmeků :D

>> Deni, 18. 12. 2010 23:44:00

Já měl pohmožděninu a několik dní jsem pajdal – distorsio art. metatarsopahn. dig. II. pedis l. sin. Za týden to přestalo bolet, tak jsem netrpělivě a nadšeně vyběhl a při rychlým seběhu si to obnovil, abych pak neběhal další měsíc, takže radím neuspěchat. Následovně doporučuji se po nějakou dobu vyvarovat nerovných cest a hlavně prudkých seběhů na nich, hlídat si lehký krok a dobře se dívat po nohy, což na sněhu nebo spadaným listí bývá problematické.

takže svátky bez výběhů … to ani nebudu mít výmluvu, proč se neučím na zkoušky a nepíšu bakalářku :D Sakra :D