Není to závod, ale výzva oběhnou Vransko jezero. Budu v tuto dobu v Chorvatsku a již několik let si chci toto jezero oběhnout , touto formou hledám běžce co budou na dovolené v tomto čase a někde poblíž a mají chuť se přidat . Já poběžím v případě, že nikoho nenajdu sám. Jsem domluvený s kamarádem, pojede se mnou na kole bude mi dělat nosiče vody. Doporučuji každému aby si sebou pokud možno vzal svého nosiče vody. Čas si každý měří sám. Jarda Hrabuška

vice na stránkách http://www.beh.tym.cz/

přišel mi návrh prodloužit trať na maraton. I s touto variantou jsem počítal, pokud by byl zájem. trasa: https://maps.google.cz/maps?…

hm… ja si to obehnem, ale až ďalšie leto… Toto leto som pobehal dosť okolie Bibinje, Sukošan Zadar a pod. Problém s nosením vody som vyriešil tak, že som si vzal nejaké kundy a kúpil som si vodu v bufete, potravinách cestou. najdlhší „výbeh“ som mal zrovna 42 km… s miernym úpalom… :)

Okolo Vranského jezera Jak jsem předpokládal, nikdo nepřišel, ale za pokus to stálo, nepomohlo ani rozdávání lístečku běžcům v Pakoštene při tréninku. Vyběhl jsem v 8:10 ráno za doprovodu Víti a Ivety na kolech. Z počátku asfalt na místní komunikaci, sloužící jako cyklostezka. Po 5 kilometrech šotolina a to pořád mírně zvlněným terénem, vypadalo to na procházku růžovou zahradou. Pak jsem musel běžet asi 3km po frekventované cestě, naštěstí je po sezoně. Opět na šotolinovou cestu a ta nás dovedla až ke vstupu do přírodního parku Vransko jezero, neštěstí měl Víťa u sebe peníze, vstup 20 kun na osobu. Pak se začala šotolinová cesta zvedat, nečekal jsem kolem Jezera rovinu, ale cesta vedla po úbočí kopce pořád nahoru a dolů po šotolině konec procházky růžovou zahradou, začal těžký kros. Po dvou hodinách se mi doprovod ztratil a hodinu jsem běžel bez občerstvení, potkal jsem Angličana, byl to jediný cyklista na trase, před ním jen jednu skupinku pěších turistů, je po sezoně. Dal jsem mu lísteček s trasou, kterou běžím a utekl jsem mu, tak byl terén těžký, dojel mne až ve sjezdu na 31km kde už začínalo posledních 6km po asfaltu, běžel jsem asi 3 hodiny a dal mi poslední 2 deci svoje vody. Zvolil jsem terénní lehké boty, což se osvědčilo, jsou jen trošku tvrdší, na posledních kilometrech po asfaltu jsem cítil tvrdší dopad. Počasí mi vyšlo na jedničku celou cestu slunečno, přestože teplota stoupala, nepřesáhla moc přes 20°C. Na občerstvení jsem po cestě nikde nenarazil, v parku vůbec nic není, vše je nutno vzít si sebou, v červenci nebo srpnu by to byla sebevražda, nikde ani kousek stínu, krajina typická Chorvatská křoví zakrslé borovice a to vše mezi kamením, zkrácení cesty nikde nehrozí. GPS mi napočítala 37.13km za 3:25:30, k tomu ještě 1.5km rozklus k jezeru a 1.5km výklus domů k moři a jak jinak než v šortkách a tričku přímo do moře. Celkem 40km, pohodovým tempem, stačil jsem udělat po cestě pár fotek a kochat se okolím. Foto až sevrátím domů.