to je hodně člověk od člověka. sou lidi co vyhrajou new york a říkaj: neběhal sem téměř vůbec na asfaltu, v tom je můj úspěch. a sou lidi co ti v respektované publikaci vysvětlej, že musíš naběhat 90 ze 100 kiláků na povrchu na jakém bude závod. já osobně se snažím co největší objemy běhat na lesním (nakonec ale převážně „smíšeném“ terénu), čistě na asfaltu běhám jen vyloženě rychlostní tréninky. přesto si myslím že mimo vyloženě výkonnostní běh jsou takovéhle věci zcela marginální, jde o to aby sis asfalt občas zkusil, někdy třeba i dělší běh, ale vědu bych z toho nedělal. zlom vaz

Já se k tomu můžu vyjádřit jen částečně – maraton jsem ještě neběžel, ale v našem amatérském pojetí je to pro mě jasné. Kvůli zdraví (to je vlastně můj hlavní motiv běhání) běhám většinu v terénu. Na tvrdém povrchu běžím jen při přístupu do terénu. Výjimečně zkusím silnici (když to v terénu díky blátu nejde nebo při závodě) a výsledek je lepší, protože povrch je hladší, odraz jistější a nemohu říct, že bych cítil nějaké „poškození“. Pro závěrečnou přípravu plánuji každý druhý dlouhý běh na silnici. To je vše. Věřím, že žádné zásadní překvapení ze změny povrchu nepřijde. Při druhém 1/2M to na silnici bylo snazší než při prvním v Olomouci na nerovném povrchu. Takže to podobně jako ED nijak zásadně neřeším.

Je možné, že po běhání v terénu bolí achilovky?

Ahoj, má zkušenost (rozuměj platí pro mě) se trochu příčí obecným pravdám. Jsem náchylný k různým bolístkám vazů v kolenou a trochu i kotnících. Tudíž bych měl běhat na měkkém. Leč… pravou příčinou je neideální došlap (pronace) a paradoxně mi dělá dobře pevný a rovný, tj. jistý, povrch. Takže nic není absolutní. A to může být třeba taky případ Ivana. Ale ve většině případů opravdu bude platit, že je lepší šetřit klouby na měkkém a na asfaltu dávat jenom určitý objem. Ať tak nebo tak, všichni běháme v odtlumených botech a ne v dřevácích, abychom se nezničili nohy. :)

můj laický pohled je asi takovýto. Když máš dobrou běžeckou techniku, asfalt ti vadit nebude. Jenže kdo ji z hobíků má :). A co se týká maratonu. Řekl bych, že pokud je maraton na asfaltu a nejsi zrovna běžec výkonností úrovně, tak by to chtělo zařadit i maraton v přípravě. Zanedbatelné opotřebení kloubů (a ještě ke všemu nejisté) při trénincích na asfaltě se podle mě vyplatí, protože při maratonu na tvrdém povrchu, na který není pohybový aparát uvyklý, dostanou klouby hodně velkou ránu. Takže v nejhorším případě, si taky při maratonu můžeš něco udělat.

Osobní zkušenot mám jenom z jednoho maratonu, ale to zrovna PIMu, kde jsou i kostky. Dlouhé běhy jsem běhal hlavně po lesích na Vysočině a závod mi nohy celkem slušně pocuchal :). Takže já bych to osobně viděl tak 50:50 poměr tvrdý/měkký povrch.

Snazil jsem se ten clanek najit, ale zatim neuspesne. Takze nechci rozdavat chytre rady, kdyz nemam zdroj u sebe. Nicmene.. cetl jsem, ze povrch jako takovy se neda oznacit jako dobry nebo spatny. Tj. je jedno, jestli behate v lese nebo po silnici. Telo si na dany povrch postupne zvykne a prizpusobi se. Dulezite je slovo ´postupne´. Chce to trpelivost a hlavne rozumny treninkovy plan. Nemuzu zacit behat s tim, ze si obuju (byt sebekvalitnejsi) boty a strihnu si 10km a uvidim, co to se mnou udela.

Kdyz uz se tady probiraji behani silnice/les, tak zrovna behani v lese nebo na podobnem nerovnem terenu je pro kotniky a slachy namahavejsi a narocnejsi nez behani po silnici. Noha musi vice pracovat, protoze se snazi vyrovnavat nerovnosti terenu. Podobne pusobi i mekky povrch. Cili opet – pokud nekdo beha vicemene po silnici a rekne si, ze dneska si da dlouhy beh v prirode, tak muze byt nemile prekvapen, ze ho nohy budou bolet vice nez kdyby absolvoval stejny trenink na povrchu, na kterem je zvykly behat.

Nelze jednoznacne tvrdit, ze takovy nebo takovy povrch je pro beh vhodnejsi – coz se mj. potvrzuje i vasimi reakcemi, kdy jednomu sedi to a druhemu zase neco jineho. Z uvedeneho neprimo plyne, ze trenovat bychom meli prevazne na povrchu, na kterem se chystame zavodit. Telo se po case dokaze prizpusobit, jen mu musime dat cas a nesmime prilis tlacit na pilu. Jinak pochopitelne brzy prijde zraneni, ktere ale muzeme pripisovat pouze sami sobe..

[quote=BuckThe­Bug]Ahoj, má zkušenost (rozuměj platí pro mě) se trochu příčí obecným pravdám. Jsem náchylný k různým bolístkám vazů v kolenou a trochu i kotnících. Tudíž bych měl běhat na měkkém. Leč… pravou příčinou je neideální došlap (pronace) a paradoxně mi dělá dobře pevný a rovný, tj. jistý, povrch. Takže nic není absolutní. A to může být třeba taky případ Ivana. Ale ve většině případů opravdu bude platit, že je lepší šetřit klouby na měkkém a na asfaltu dávat jenom určitý objem. Ať tak nebo tak, všichni běháme v odtlumených botech a ne v dřevácích, abychom se nezničili nohy. :)[/quote] Poměrně dost se přikláním k Buckovu názoru. U mě je to tak, že povrch moc neřeším a běhám na tom, co prostě na trase vedoucí k cíli, kam potřebuju doběhnout, je. Vzhledem k okolnostem je to většinou asfalt. A jelikož jsem lenivý, asfalt mi nejvíc vyhovuje, páč se na něm nemusejí moc zvedat nohy.

to: Leszczynski: Zátopek běhal 90% na škváře a v lese. Je to jeden z důvodů proč mu tak vadil asfalt. V jeho době nebyl na dráze Polytan a nebo tartan a neměl boty na různé druhy podkladů. Pokud chceš běžet maratón na asfaltu, tak bych doporučoval střídání krosu /tedy les a smíšený terén/ a asfalt nebo IT na dráze s polytanem. Tam si můžeš např. zkusit 50×400m o malinko rychleji než chceš „dát“ maratón. Zátopek to běžel u nás na Střelnici ještě na škváře s tím rozdílem, že s Ivanem Ullspergrem dali 100×400m Do každého terénu by jsi měl také mít jiné boty a nezapomeň, že boty se po max 1200 km na běh již nepoužívají.

Zlom vaz chlape.