Jedině snad Beskydská 7 hlásí za letošní pozdní léto kladná čísla, bavíme-li se o akcích nad tisíc účastníků. Drží se dlouhé štafety, ale jinak to je vesměs krutá podívaná (a nejinak tomu je v zahraničí). Běchovice dole, RunCzech hlásí propady, některé své závody dokonce úplně zrušil. Vokolo Priglu nahradil skutečný závod virtuálním.

Co se za tím vším skrývá? A hlavně jak se bude situace vyvíjet do budoucna? Tím si lámou hlavy snad všichni, kteří jsou na situaci nějak závislí. Zkusili jsme zmapovat situaci formou průzkumu, do kterého se zapojilo 134 respondentů (díky za to!).

Výsledky:

termínová kolize mi znemožnila jít na některý závod, kam tradičně chodívám: 37,3%

ztratil(a) jsem závodní výkonnost a na závodě bych se trápil(a): 28,4%

odrazují mne proticovidová opatření na závodech, čekám, až bude po nich: 28,4%

vypadl jsem ze zvyku závodit, přitom jinak stále poctivě trénuji: 25,4%

nemám na závodění čas: 12,7%

plánoval(a) jsem cestu do zahraničí, ale proticovidová opatření mi v cestě zabránila: 9%

nemám na závodění pomyšlení: 7,5%

nemám nyní na závody peníze: 3,7%

mám obavy z nákazy na sportovní akci: 2,2%

Podotýkáme, že bylo možné zaškrtnout více odpovědí současně.

Výsledky hovoří za vše. Termínová kolize snad napřesrok už taková nebude a snad nebudou nutná ani drakonická hygienická opatření. To by mělo hrát pořadatelům do karet. Závodní výkonnost snad také po zklidnění situace doženeme, takže zbývá už jen obnovit zvyk jezdit za závody. A o to se budou muset organizátoři také maličko přičinit maličko silnějším marketingem.

Nutno také podotknout, že i jiné sporty hlásí divácké a účastnické propady, obdobně tak kultura. Prostě jsme se za ten rok a půl změnili v chování a trávení volného času. Samozřejmě na někoho mohla dopadnout covidová krize a zcela mu přeházet žebříček priorit, i když naše anketa neukazuje, že by to měl být masovější ráz.

Na úbytku počtu startujících na konci léta a počátkem podzimu se mohla spíše odrazit znovurostoucí epidemická data, či spíše opětovné obavy z odložení či rušení akcí.

Přidat jste mohli v anketě i svůj ryze osobní důvod. Někdo uvedl, že si oblíbil virtuální závody, které se konaly vesměs zdarma, či odpadlo drahé dojíždění. Jiný sám prodělal covid, případně ztratil výkonnost v důsledku jiného onemocnění či zranění.

Pak jste jmenovali nejistý cíl pro top závod sezony – jak načasovat přípravu, když nevíte, zda poběžíte v květnu, anebo také až v září? To raději nepoběžíte vůbec.

Velkou roli hraje pochopitelně i nabídka akcí, která za poslední roky pořádně nabobtnala, dost možná i svým tempem růstu předběhla rostoucí počet běžců, potenciálních zákazníků. Pro ty, kteří tolik nepamatují – zatímco termínovka pro rok 2013 čítala něco přes 800 závodů, ta loňská před propuknutím covidu měla již 2600 položek!!! Je logické, že se pole startujících rozprostřelo, aniž by to bylo vidět na top akcích, které navíc přitahovaly i cizince.

Ale je tu i další příčina, která se může trochu skrývat ve stínu covidu, a tou je výše startovného. „Domnívám se, že za propadem tržeb není nechuť jezdit na závody, ale náklady. Před dvěma lety nebyl problém jít na závod za 300, 400, maximálně za 500 Kč. Dnes? Tytéž závody stojí i 700 Kč. Spolu s náklady na dopravu už jsou to částky dost na zvážení,“ říká jeden z respondentů.

Zdá se tedy, že se sešla současně celá řada faktorů, od těch jednorázových, které snad brzo odezní, až po ty, jež se dají nazvat jako dlouhodobé negativní trendy.

Pokud se podíváme na to, jak přitékají data do kalendáře 2022, je patrná snaha pořadatelů vrátit své závody do tradičních termínů. Nedochází tedy (aspoň zatím) k nějakému trvalému přesunu na termíny nové. Pokud tedy pandemie napřesrok utichne, situace se může vracet do normálu a letošní brutální termínový střet zejména v září se nebude opakovat.

Otázkou je, co to celé udělá s výší startovného a logicky i bohatostí servisu, který za startovné obdržíme. Například již zmíněný brněnský běh Vokolo Priglu avizoval, že bude muset přehodnotit všechny nákladové položky a některé služby účastníkům odepřít. To by asi nikoho nijak zásadně nebolelo, vždyť jezdíme na závod především podat výkon a vidět se s kamarády. A co ceny? Na to si budeme muset ještě pár měsíců počkat, protože z velkých závodů je zatím otevřena registrace jen na běžkařskou Jizerskou 50, takže těžko mluvit o celém trhu.

Zajímavá data poskytl server Runsignup o severoamerickém trhu. Zatímco ceny maratonů jsou letos oproti roku 2019 dole o 16% v průměru a ultramaratony dokonce propadly o 30%, triatlony naopak zdražily o 13%. Drží se také běžecké závody na 5 km. Jestli je toto vodítko i pro české akce, teprve uvidíme. Co je ale patrné z amerického trhu (a není to jen za roky covidu), z akcí se vytrácejí mladí. Zatímco v roce 2017 činil podíl věkové kategorie 18–29 let 18%, letos to je již jen 12%. Naopak stoupá podíl veteránů nad 50 let – v roce 2017 tvořili rovnou pětinu, letos již 26% účastníků! Možná i to je výsledek rostoucích cen startovného?